To, že Evropská unie podporuje elektrické automobily, není nic nového. A to i přesto, že valná většina z nich není domácí výroby, nýbrž se dováží z Číny. Opomenout nelze ani fakt, že mnoho řidičů z tohoto vývoje není příliš nadšeno, neboť stejně jako každá jiná nová technologie, i tato má stále své mouchy, které je potřeba vychytat.
Je tedy otázkou, zda by nebylo lepší nechat to na přirozeném procesu, spíše než se snažit o to jej urychlovat pomocí nejrůznějších nařízení. Mezi ně lze například jmenovat zákaz výroby a prodeje nových automobilů se spalovacím motorem (netýká se prozatím ojetých vozů), který se v dohledné době plánuje.
Můžeme se tedy ptát, co k tomu Evropskou unii vede. Koneckonců to takto vypadá, že se jedná o poměrně sebedestruktivní krok. A je jasné, že by jej žádný politik neodsouhlasil, kdyby k tomu neměl vážné, nejlépe finanční důvody. Když se pak na tuto problematiku podíváme, zjistíme, že právě ty zde skutečně jsou, i když ne tak přímé, jak bychom předpokládali.
Cílem je samozřejmě bojovat proti globálním změnám klimatu snižováním emisí skleníkových i jiných škodlivých plynů. Jak to ale může pomoci ekonomice? Poměrně jednoduše – čím horší tyto změny budou, tím extrémnější budou i projevy počasí. Stačí se jen podívat, jak se změnilo rozdělení srážek v průběhu roku, nebo jak často dochází k nejrůznějším přírodním katastrofám, jako jsou tornáda, povodně a další.
Pak je tu také fakt, že lidé žijící ve znečištěném ovzduší jsou mnohem častěji nemocní, a tedy neproduktivní. Nepřispívají tak ekonomice, naopak, stojí nás mnoho peněz na zdravotní péči. Je tedy jasné, že stát chce lidi zdravé a práceschopné. O tom, kolik peněz stojí podpora zemědělců, nápravy škod a podpora zdravotnictví, asi není třeba příliš rozvádět. Je tedy pochopitelné, že se vyspělé státy snaží tuto problematiku řešit, jak jen mohou. A to bez ohledu na to, zda proti tomu lidé protestují.
To, že Evropská unie podporuje elektrické automobily, není nic nového. A to i přesto, že valná většina z nich není domácí výroby, nýbrž se dováží z Číny. Opomenout nelze ani fakt, že mnoho řidičů z tohoto vývoje není příliš nadšeno, neboť stejně jako každá jiná nová technologie, i tato má stále své mouchy, které je potřeba vychytat.
Je tedy otázkou, zda by nebylo lepší nechat to na přirozeném procesu, spíše než se snažit o to jej urychlovat pomocí nejrůznějších nařízení. Mezi ně lze například jmenovat zákaz výroby a prodeje nových automobilů se spalovacím motorem (netýká se prozatím ojetých vozů), který se v dohledné době plánuje.
Můžeme se tedy ptát, co k tomu Evropskou unii vede. Koneckonců to takto vypadá, že se jedná o poměrně sebedestruktivní krok. A je jasné, že by jej žádný politik neodsouhlasil, kdyby k tomu neměl vážné, nejlépe finanční důvody. Když se pak na tuto problematiku podíváme, zjistíme, že právě ty zde skutečně jsou, i když ne tak přímé, jak bychom předpokládali.
Cílem je samozřejmě bojovat proti globálním změnám klimatu snižováním emisí skleníkových i jiných škodlivých plynů. Jak to ale může pomoci ekonomice? Poměrně jednoduše – čím horší tyto změny budou, tím extrémnější budou i projevy počasí. Stačí se jen podívat, jak se změnilo rozdělení srážek v průběhu roku, nebo jak často dochází k nejrůznějším přírodním katastrofám, jako jsou tornáda, povodně a další.
Pak je tu také fakt, že lidé žijící ve znečištěném ovzduší jsou mnohem častěji nemocní, a tedy neproduktivní. Nepřispívají tak ekonomice, naopak, stojí nás mnoho peněz na zdravotní péči. Je tedy jasné, že stát chce lidi zdravé a práceschopné. O tom, kolik peněz stojí podpora zemědělců, nápravy škod a podpora zdravotnictví, asi není třeba příliš rozvádět. Je tedy pochopitelné, že se vyspělé státy snaží tuto problematiku řešit, jak jen mohou. A to bez ohledu na to, zda proti tomu lidé protestují.