Když na nás lidi dolehne nějaká choroba, nejsme z toho pochopitelně ani trochu nadšení. Protože nemoci mají navzdory své rozmanitosti jedno společné. A tím je skutečnost, že nám lidem nedělají dobře. Některé nás trápí víc a některé míň, některé jsou nepříjemné takovým a jiné onakým způsobem, ale žádná z nich na nás nepůsobí pozitivně.
A tak my lidé od nepaměti svádíme s nemocemi boj. Ve kterém sice někdy vítězíme, ale někdy také ne. A je snad přímo pravidlem, že kdykoliv jednu nemoc vymýtíme, objeví se místo ní nějaká jiná, nová nebo dříve nezaregistrovaná. A tak to jde pořád dokola.
Není tedy divu, že se nemocemi zabývá spousta vědců. Kteří nás na jednu stranu stojí ohromné peníze, ale na druhou stranu jsou lidmi, které stojí za to mít. Protože se díky nim můžeme léčit. A nejen léčit. Někdy díky nim můžeme nemocem i předcházet, a to díky existenci nejrůznějších vakcín. Můžeme se prostě nechat očkovat, a pak jsme před některými nemocemi ochráněni dočasně a před některými trvale, před některými stoprocentně a před jinými aspoň tak, že u nás očkovaných mají lehčí průběh.
Vědci prostě přišli na způsoby, jak nás před některými neduhy chránit. Buď vynalezli protilátky, které nám vpravují do těla, nebo dokázali vyrobit aspoň jakési ‚učební pomůcky‘, na kterých se náš organismus učí po očkování bojovat s konkrétními neduhy.
Takže máme my lidé k dispozici vlastně nejeden počítačovou terminologií nazývaný ‚antivirový program‘. Díky kterému se máme líp než naši předci. Protože díky tomu nemáme jen tak namátkou problémy s nemocemi jako tetanus, neštovice, žloutenka. koronavirus atd.
Ale jeden druh očkování nám pořád ještě chybí. A tím je očkování proti odporu k očkování, tedy proti hlouposti. Protože je tu i dost lidí, kteří jsou buď hloupí, nebo se snaží vypadat zajímavě a vybočovat z řady, a tak očkování odmítají. Protože věří, že to zvládnou.
A možná to zvládají, možná mají to štěstí. Na což ale já spoléhat nehodlám. A díky ‚klíšťovce‘ mám navrch dobrovolně to štěstí, že aspoň nezblbnu jako dotyční odmítači.
Když na nás lidi dolehne nějaká choroba, nejsme z toho pochopitelně ani trochu nadšení. Protože nemoci mají navzdory své rozmanitosti jedno společné. A tím je skutečnost, že nám lidem nedělají dobře. Některé nás trápí víc a některé míň, některé jsou nepříjemné takovým a jiné onakým způsobem, ale žádná z nich na nás nepůsobí pozitivně.
A tak my lidé od nepaměti svádíme s nemocemi boj. Ve kterém sice někdy vítězíme, ale někdy také ne. A je snad přímo pravidlem, že kdykoliv jednu nemoc vymýtíme, objeví se místo ní nějaká jiná, nová nebo dříve nezaregistrovaná. A tak to jde pořád dokola.
Není tedy divu, že se nemocemi zabývá spousta vědců. Kteří nás na jednu stranu stojí ohromné peníze, ale na druhou stranu jsou lidmi, které stojí za to mít. Protože se díky nim můžeme léčit. A nejen léčit. Někdy díky nim můžeme nemocem i předcházet, a to díky existenci nejrůznějších vakcín. Můžeme se prostě nechat očkovat, a pak jsme před některými nemocemi ochráněni dočasně a před některými trvale, před některými stoprocentně a před jinými aspoň tak, že u nás očkovaných mají lehčí průběh.
Vědci prostě přišli na způsoby, jak nás před některými neduhy chránit. Buď vynalezli protilátky, které nám vpravují do těla, nebo dokázali vyrobit aspoň jakési ‚učební pomůcky‘, na kterých se náš organismus učí po očkování bojovat s konkrétními neduhy.
Takže máme my lidé k dispozici vlastně nejeden počítačovou terminologií nazývaný ‚antivirový program‘. Díky kterému se máme líp než naši předci. Protože díky tomu nemáme jen tak namátkou problémy s nemocemi jako tetanus, neštovice, žloutenka. koronavirus atd.
Ale jeden druh očkování nám pořád ještě chybí. A tím je očkování proti odporu k očkování, tedy proti hlouposti. Protože je tu i dost lidí, kteří jsou buď hloupí, nebo se snaží vypadat zajímavě a vybočovat z řady, a tak očkování odmítají. Protože věří, že to zvládnou.
A možná to zvládají, možná mají to štěstí. Na což ale já spoléhat nehodlám. A díky ‚klíšťovce‘ mám navrch dobrovolně to štěstí, že aspoň nezblbnu jako dotyční odmítači.