Všichni víme, že s muži, s pány tvorstva je to někdy opravdu velice obtížné. Já sama jsem si zažila své, měla jsem partnera, který byl tyran. Byla jsem z toho opravdu hodně nešťastná, ale zároveň jsem také byla velice hloupá. Nedokázala jsem se s ním vůbec rozejít, i přesto, že byl opravdu hodně sprostý a drzý a také velice agresivní a byl cholerik. Tak i tak jsem ho stále milovala. Nedokázala jsem si představit, že už bych ho neměla. S partnerem jsme tvořili pár už hodně dlouho, byla jsem šestnáctiletá puberťačka a zamilovala jsem se až po uši. Mu bylo už dvaadvacet let.
Obdivovala jsem na něm zkušenosti, také věk a moc se mi líbilo jeho charisma, jak byl silný, jak jsi mě také dokázal chránit. Byl to jednoduše typický správný mužský a takového muže jsem jednoduše chtěla. Moji rodiče mi ho začali rozmlouvat, že prý znají jeho staršího bratra a že vůbec není žádný slušný muž. Jenomže mě tohle vůbec nevadilo, nezajímala jsem se o jeho bratra. Zajímala jsem se o svého partnera a podle mého názoru můj partner byl muž a měl srdce na správném místě. Ovšem ale po půl roce se všechno změnilo. Nevím, čím to bylo. Myslím si, že jsem ho ani ničím nenaštvala, protože já jsem se chovala stále stejně.
Vůbec jsem ho nepodvedla. Nechodila jsem ani už s přáteli na žádné zábavy s přáteli jsem nikam nechodila, protože se to nelíbilo mému partnerovi. Nepřišlo mi to divné, nepřišlo mi divné, že mi partner zakazuje přátelé a také že mi zakazuje zábavu. Brala jsem to tak, že mě miluje. Jenomže potom, když přišla první facka a potom i druhá facka, tak po třetí facce jsem už zpozorněla. Trápilo mě to, a tak jsem partnerovi řekla, proč mě takhle ubližuje? Proč mě také nechce pouštět s přáteli ven? Už jsem nebyla několik měsíců s přáteli ven a moc mi to chybělo. Chtěla jsem se zase bavit. Partner řekl, že mi to nedovolí, že prý mě kamarádí jenom kazí.
Všichni víme, že s muži, s pány tvorstva je to někdy opravdu velice obtížné. Já sama jsem si zažila své, měla jsem partnera, který byl tyran. Byla jsem z toho opravdu hodně nešťastná, ale zároveň jsem také byla velice hloupá. Nedokázala jsem se s ním vůbec rozejít, i přesto, že byl opravdu hodně sprostý a drzý a také velice agresivní a byl cholerik. Tak i tak jsem ho stále milovala. Nedokázala jsem si představit, že už bych ho neměla. S partnerem jsme tvořili pár už hodně dlouho, byla jsem šestnáctiletá puberťačka a zamilovala jsem se až po uši. Mu bylo už dvaadvacet let.
Obdivovala jsem na něm zkušenosti, také věk a moc se mi líbilo jeho charisma, jak byl silný, jak jsi mě také dokázal chránit. Byl to jednoduše typický správný mužský a takového muže jsem jednoduše chtěla. Moji rodiče mi ho začali rozmlouvat, že prý znají jeho staršího bratra a že vůbec není žádný slušný muž. Jenomže mě tohle vůbec nevadilo, nezajímala jsem se o jeho bratra. Zajímala jsem se o svého partnera a podle mého názoru můj partner byl muž a měl srdce na správném místě. Ovšem ale po půl roce se všechno změnilo. Nevím, čím to bylo. Myslím si, že jsem ho ani ničím nenaštvala, protože já jsem se chovala stále stejně.
Vůbec jsem ho nepodvedla. Nechodila jsem ani už s přáteli na žádné zábavy s přáteli jsem nikam nechodila, protože se to nelíbilo mému partnerovi. Nepřišlo mi to divné, nepřišlo mi divné, že mi partner zakazuje přátelé a také že mi zakazuje zábavu. Brala jsem to tak, že mě miluje. Jenomže potom, když přišla první facka a potom i druhá facka, tak po třetí facce jsem už zpozorněla. Trápilo mě to, a tak jsem partnerovi řekla, proč mě takhle ubližuje? Proč mě také nechce pouštět s přáteli ven? Už jsem nebyla několik měsíců s přáteli ven a moc mi to chybělo. Chtěla jsem se zase bavit. Partner řekl, že mi to nedovolí, že prý mě kamarádí jenom kazí.