Pamatujete si, kdy jste byli poprvé zamilované? My ženy to s láskou máme vždycky samozřejmě úplně jiné než muži než náš protějšek. Povím vám můj příběh, který se stal před šesti lety. Nebyla to sice potom ke konci procházka růžovým sadem, ale povím vám, že zamilovanost, to je opravdu krásný cit. Vzpomínám si, když mi moje kamarádka vyprávěla, jak prožívala šest let opravdu krásný, romantický, a hlavně zamilovaný vztah. Povím vám, že jsem ji docela záviděla. Já jsem totiž tohle štěstí nikdy neměla. Nevím proč, nevím vůbec, kde jsem udělala chybu, že mě vždycky. partneři odkopli, nikdy jsem v životě nikoho nepovedla.
Chodila jsem pravidelně do práce a o svého partnera jsem se vždy pravidelně starala, protože mě to bavilo. Jsem takový mateřský a ochranitelský typ. Muži to asi ze začátku využívali, ale potom, když zjistili, že jsem asi nudná, tak mě odkopli. Protože jsem takový typ člověka, který nejraději je doma a na diskotéky nebo různé zábavy či bary nebo hospody, tak na to mě vůbec neužije. Hospody a bary mě jednoduše nebaví, ale co je na tom špatného? Ale právě kvůli partnerovi nebo jiným partnerům jsem vždycky alespoň jednou měsíčně šla někam, kam chtěl můj partner.
Jenomže zase je velice hrozné a smutné, když je někdo zvyklý chodit třeba každý víkend někam do hospody nebo do baru anebo na nějakou zábavu, akorát u nás, když jsou u rybníku různé zábavy, tak nám vždycky jdeme s holkami. Jenomže tyhle zábavy jsou dvakrát do roka, tak to si vždycky pořádně užiji, tam alkohol u nás s holkami vždycky počet proudem. Ale já výčitky nemám, je to pouze dvakrát za rok a tam se nás vždycky sejde tolik holek, že jsem opravdu ráda, že je mám. Ale muži to mají úplně jiné, většinou by chtěli být stále někde v hospodě anebo také muži by chtěli běhat za jinými sukněmi. Ale řeknu vám, že tohle by mě opravdu hodně vadilo a asi bych nevěru u muže vůbec nezkousla. Na tohle jsem zase tedy hodně háklivá.
Pamatujete si, kdy jste byli poprvé zamilované? My ženy to s láskou máme vždycky samozřejmě úplně jiné než muži než náš protějšek. Povím vám můj příběh, který se stal před šesti lety. Nebyla to sice potom ke konci procházka růžovým sadem, ale povím vám, že zamilovanost, to je opravdu krásný cit. Vzpomínám si, když mi moje kamarádka vyprávěla, jak prožívala šest let opravdu krásný, romantický, a hlavně zamilovaný vztah. Povím vám, že jsem ji docela záviděla. Já jsem totiž tohle štěstí nikdy neměla. Nevím proč, nevím vůbec, kde jsem udělala chybu, že mě vždycky. partneři odkopli, nikdy jsem v životě nikoho nepovedla.
Chodila jsem pravidelně do práce a o svého partnera jsem se vždy pravidelně starala, protože mě to bavilo. Jsem takový mateřský a ochranitelský typ. Muži to asi ze začátku využívali, ale potom, když zjistili, že jsem asi nudná, tak mě odkopli. Protože jsem takový typ člověka, který nejraději je doma a na diskotéky nebo různé zábavy či bary nebo hospody, tak na to mě vůbec neužije. Hospody a bary mě jednoduše nebaví, ale co je na tom špatného? Ale právě kvůli partnerovi nebo jiným partnerům jsem vždycky alespoň jednou měsíčně šla někam, kam chtěl můj partner.
Jenomže zase je velice hrozné a smutné, když je někdo zvyklý chodit třeba každý víkend někam do hospody nebo do baru anebo na nějakou zábavu, akorát u nás, když jsou u rybníku různé zábavy, tak nám vždycky jdeme s holkami. Jenomže tyhle zábavy jsou dvakrát do roka, tak to si vždycky pořádně užiji, tam alkohol u nás s holkami vždycky počet proudem. Ale já výčitky nemám, je to pouze dvakrát za rok a tam se nás vždycky sejde tolik holek, že jsem opravdu ráda, že je mám. Ale muži to mají úplně jiné, většinou by chtěli být stále někde v hospodě anebo také muži by chtěli běhat za jinými sukněmi. Ale řeknu vám, že tohle by mě opravdu hodně vadilo a asi bych nevěru u muže vůbec nezkousla. Na tohle jsem zase tedy hodně háklivá.