O tom, že každá společnost v historii mířila určitým směrem, není pochyb. A není vůbec divu, že se našli lidé, kteří se toto směřování snažili ovlivnit. To však není tak snadné, jak by se mohlo zdát, a to ani s pomocí moderních manipulačních médií, jako je televize či internet. Co je k tomu potřeba, a jak můžeme takovou manipulaci poznat?
V první řadě si musíme uvědomit, že naprostá většina lidí je značně konzervativní, a svůj celkový názor a životní postoj mění jen velmi těžko. Ten pak vychází nejen z místa narození, ale také z jejich sociální skupiny. Člověk, který prožil dětství v romském ghettu, asi bude mít jiné životní hodnoty než ten, který se narodí do rodiny bohatého podnikatele s několika vilami. A je potřeba mít vždy na paměti, jaké je aktuální sociální rozdělení populace, a s tím pracovat.
Je tedy jasné, že pokud chceme celkové směřování společnosti nějakým způsobem ovlivnit, musíme se obrátit na děti. Ty jsou zdaleka nejovlivnitelnější a ještě nemají úplně vyvinuté vlastní názory. Problém je, že tyto velmi často přejímají názory a postoje svých rodičů, neboť právě ti na ně mají největší vliv a jsou to často lidé, které děti považují, byť podvědomě, za své vzory.
Proto je nutné, pokud na ně chceme takto zapůsobit, být silnějším vlivem. A prakticky jediným místem, kde k tomu může dojít, je školka a škola. A je pravdou, že se o to mnozí učitelé snaží, byť s rozdílným výsledkem. Tato snaha je však necentralizovaná, kdy se jedná jen o jednotlivé učitele, přičemž ti mají mnohdy rozdílný názor.
Zde se však musí také řešit etická otázka, zda něco takového je vůbec morální. Nebylo by lepší nechat společnost vyvíjet tak, jak by pro ni bylo přirozené? Ukazuje se, že nikoliv. Minulost jasně ukazuje, že to není nejlepší nápad, neboť prakticky žádný politik nikdy skrupule neměl, a rozhodně se neštítil se pokusit využít propagandu ke změně společnosti k obrazu svému. A to rozhodně není nijak dobré.
O tom, že každá společnost v historii mířila určitým směrem, není pochyb. A není vůbec divu, že se našli lidé, kteří se toto směřování snažili ovlivnit. To však není tak snadné, jak by se mohlo zdát, a to ani s pomocí moderních manipulačních médií, jako je televize či internet. Co je k tomu potřeba, a jak můžeme takovou manipulaci poznat?
V první řadě si musíme uvědomit, že naprostá většina lidí je značně konzervativní, a svůj celkový názor a životní postoj mění jen velmi těžko. Ten pak vychází nejen z místa narození, ale také z jejich sociální skupiny. Člověk, který prožil dětství v romském ghettu, asi bude mít jiné životní hodnoty než ten, který se narodí do rodiny bohatého podnikatele s několika vilami. A je potřeba mít vždy na paměti, jaké je aktuální sociální rozdělení populace, a s tím pracovat.
Je tedy jasné, že pokud chceme celkové směřování společnosti nějakým způsobem ovlivnit, musíme se obrátit na děti. Ty jsou zdaleka nejovlivnitelnější a ještě nemají úplně vyvinuté vlastní názory. Problém je, že tyto velmi často přejímají názory a postoje svých rodičů, neboť právě ti na ně mají největší vliv a jsou to často lidé, které děti považují, byť podvědomě, za své vzory.
Proto je nutné, pokud na ně chceme takto zapůsobit, být silnějším vlivem. A prakticky jediným místem, kde k tomu může dojít, je školka a škola. A je pravdou, že se o to mnozí učitelé snaží, byť s rozdílným výsledkem. Tato snaha je však necentralizovaná, kdy se jedná jen o jednotlivé učitele, přičemž ti mají mnohdy rozdílný názor.
Zde se však musí také řešit etická otázka, zda něco takového je vůbec morální. Nebylo by lepší nechat společnost vyvíjet tak, jak by pro ni bylo přirozené? Ukazuje se, že nikoliv. Minulost jasně ukazuje, že to není nejlepší nápad, neboť prakticky žádný politik nikdy skrupule neměl, a rozhodně se neštítil se pokusit využít propagandu ke změně společnosti k obrazu svému. A to rozhodně není nijak dobré.