Perské koberce bývají opravdovou chloubou domácnosti. Jejich pestré vzory jsou výrazně dominantní a nelze je při letmém pohledu přehlédnout podobně, jako například točité schodiště. Kdo má doma takový klenot, většinou si jej také považuje a našlapuje po něm po špičkách, tedy zpravidla bez domácí obuvi. Obuv s tvrdou podrážkou koberce postupně znehodnocují a po letech pak může ztratit část ze svých vláken. Naopak bosonohá chůze koberci v podstatě neškodí, ale přece jen přináší také jistá úskalí.
Šedavý povlak – perské koberce rády zachytávají mastnotu, ta se na koberci smísí se zbytky prachu, které nevysál sáčkový vysavač, anebo ty, co od posledního vysávání na koberec dopadly z ovzduší. Mastnota na koberci ulpívá právě z chodidel nebo z ponožek či silonových punčoch, je běžnou součástí lidského potu. Mastnota spolu s prachem vytvoří tenký mazlavý povlak, s nímž si pak klasický vysavač neporadí. Je-li pak tato vrstva silnější, dochází ke změně zabarvení koberce a k blednutí barev. Toto je pak vhodná chvíle povolat na důkladné čištění perských koberců profesionální firmu.
Zápach – naši pokožku osídlují triliony bakterií, tyto živé organismy napomáhají udržet její správné pH a chrání nás před vpádem různých vetřelců. Některé kmeny bakterií se také živí našim potem a ten na chodidlech jim chutná natolik, že se to dozvíme z typického sirného zápachu. Chůzí po koberci otíráme pot spolu s bakteriemi mezi jeho vlákna a časem se to projeví vznikem typického zápachu, který připomíná propocené ponožky. Toto je naprosto běžný a obvyklý jev, i když se budete snažit zabránit množení bakterií různými deodoranty či antibakteriálním textilem, nikdy se vám nepodaří zbavit se jich nadobro. Právě proto jsou tu opět čisticí stroje, které kromě nečistot zbavují koberce i typického chodidlového zápachu.
Perské koberce bývají opravdovou chloubou domácnosti. Jejich pestré vzory jsou výrazně dominantní a nelze je při letmém pohledu přehlédnout podobně, jako například točité schodiště. Kdo má doma takový klenot, většinou si jej také považuje a našlapuje po něm po špičkách, tedy zpravidla bez domácí obuvi. Obuv s tvrdou podrážkou koberce postupně znehodnocují a po letech pak může ztratit část ze svých vláken. Naopak bosonohá chůze koberci v podstatě neškodí, ale přece jen přináší také jistá úskalí.
Šedavý povlak – perské koberce rády zachytávají mastnotu, ta se na koberci smísí se zbytky prachu, které nevysál sáčkový vysavač, anebo ty, co od posledního vysávání na koberec dopadly z ovzduší. Mastnota na koberci ulpívá právě z chodidel nebo z ponožek či silonových punčoch, je běžnou součástí lidského potu. Mastnota spolu s prachem vytvoří tenký mazlavý povlak, s nímž si pak klasický vysavač neporadí. Je-li pak tato vrstva silnější, dochází ke změně zabarvení koberce a k blednutí barev. Toto je pak vhodná chvíle povolat na důkladné čištění perských koberců profesionální firmu.
Zápach – naši pokožku osídlují triliony bakterií, tyto živé organismy napomáhají udržet její správné pH a chrání nás před vpádem různých vetřelců. Některé kmeny bakterií se také živí našim potem a ten na chodidlech jim chutná natolik, že se to dozvíme z typického sirného zápachu. Chůzí po koberci otíráme pot spolu s bakteriemi mezi jeho vlákna a časem se to projeví vznikem typického zápachu, který připomíná propocené ponožky. Toto je naprosto běžný a obvyklý jev, i když se budete snažit zabránit množení bakterií různými deodoranty či antibakteriálním textilem, nikdy se vám nepodaří zbavit se jich nadobro. Právě proto jsou tu opět čisticí stroje, které kromě nečistot zbavují koberce i typického chodidlového zápachu.