Řeknu vám, že jako malá holka jsem se hodně bála motorek. Vůbec nevím proč. Rodiče prý také přemýšleli, proč já se zrovna bojím motorek, když u nás doma všichni mají motorku, tedy kromě žen. Maminka motorku nikdy nechtěla, protože ona se motorek bála a prý také to vůbec nedokázala vysvětlit. Takže moje maminka si myslela, že prý je to dědičné. Jenomže podle mého názoru tohle je blbost i ona si to myslela. Akorát jenom nevěděla, z čeho já můžu mít strach a proč se bojím na motorce, když jsem v životě na ní nejela? Ale otec říkal, že to je prý možná kvůli tomu, že motorka dělá strašný rachot a že jako dítě jsem se prý budila, když on třeba kolikrát startoval u nás před barákem.
No, možná je to pravda. Ale i když tohle vůbec nevylučuji, tak se mi to zdá takové divné až prapodivné, že bych se bála až takhle z toho, že jsem byla dítě. To se mi nezdá. Hele, jednoznačně jsem si řekla, že když se bojím motorek, že jednoznačně se do toho vůbec nebudu nutit, že i když máme všichni doma motorky, kromě tedy maminky a mě, že já se do toho nebudu nutit, protože mnoho lidí se mě stále dokola ptá, proč i já nemám u motorku. Já si myslím, že snad je úplně jedno, jestli nemám motorku anebo mám.
To je přeci moje věc. Jenomže všichni okolo vidí, že u nás v rodině mají všichni motorku, a tak se diví, proč já jediná s maminkou nemáme motorku také. Co je na tom tak divného? Přeci to není moje povinnost. Stačí, že jí má bratr, také moje starší sestra a také můj otec a strejda i prastrejda a všichni jezdí na různé motorkářské srazy, protože je to baví, a protože mě a maminku to nebaví a máme z toho strach, tak je logické, že tam jezdit absolutně nebudeme. Možná někdy jako spolujezdec. Ale nikdy neříkám nikdy. Třeba jednoho dne se přestanu bát motorek a někdy opravdu usednu také za řídítka nějakého pěkného kvalitního motocyklu.
Řeknu vám, že jako malá holka jsem se hodně bála motorek. Vůbec nevím proč. Rodiče prý také přemýšleli, proč já se zrovna bojím motorek, když u nás doma všichni mají motorku, tedy kromě žen. Maminka motorku nikdy nechtěla, protože ona se motorek bála a prý také to vůbec nedokázala vysvětlit. Takže moje maminka si myslela, že prý je to dědičné. Jenomže podle mého názoru tohle je blbost i ona si to myslela. Akorát jenom nevěděla, z čeho já můžu mít strach a proč se bojím na motorce, když jsem v životě na ní nejela? Ale otec říkal, že to je prý možná kvůli tomu, že motorka dělá strašný rachot a že jako dítě jsem se prý budila, když on třeba kolikrát startoval u nás před barákem.
No, možná je to pravda. Ale i když tohle vůbec nevylučuji, tak se mi to zdá takové divné až prapodivné, že bych se bála až takhle z toho, že jsem byla dítě. To se mi nezdá. Hele, jednoznačně jsem si řekla, že když se bojím motorek, že jednoznačně se do toho vůbec nebudu nutit, že i když máme všichni doma motorky, kromě tedy maminky a mě, že já se do toho nebudu nutit, protože mnoho lidí se mě stále dokola ptá, proč i já nemám u motorku. Já si myslím, že snad je úplně jedno, jestli nemám motorku anebo mám.
To je přeci moje věc. Jenomže všichni okolo vidí, že u nás v rodině mají všichni motorku, a tak se diví, proč já jediná s maminkou nemáme motorku také. Co je na tom tak divného? Přeci to není moje povinnost. Stačí, že jí má bratr, také moje starší sestra a také můj otec a strejda i prastrejda a všichni jezdí na různé motorkářské srazy, protože je to baví, a protože mě a maminku to nebaví a máme z toho strach, tak je logické, že tam jezdit absolutně nebudeme. Možná někdy jako spolujezdec. Ale nikdy neříkám nikdy. Třeba jednoho dne se přestanu bát motorek a někdy opravdu usednu také za řídítka nějakého pěkného kvalitního motocyklu.