Dnešní mladá generace už nepamatuje to, co pamatuji já. A proto by možná stála s otevřenými ústy, kdyby věděla, jak jsme žili za onoho času, který už pětatřicátníci a mladší nezažili. A kdyby si to tito vyzkoušeli na vlastní kůži, bylo by jim v mnoha ohledech ouvej. A to třeba i z ekonomických poměrů, ve kterých by se tito lidé ocitli, kdyby mohli cestovat nějaký strojem času zpátky.
Pamatuji si doby, kdy bylo pivo desítka za dvě koruny padesát. Pamatuji cigarety nepoměrně levnější než ty dnešní, mezi nimiž byly rekordmany Startky za čtyři koruny. Ano, nepřekouknuli jste se, za pouhé čtyři koruny. A ne kus, ale krabička. Pamatuji doby, kdy nesrovnatelně kvalitnější konzervy začínaly na ceně nižší než pět korun a luncheon meat za jedenáct korun se dal obalovat a smažit jako uspokojivě vypadající řízky, kdy byl obyčejný rohlík za třicet a ten slaný za čtyřicet haléřů. Pamatuji se na polotučné mléko za dvě koruny, na šedesátihaléřové poštovní známky na vnitrostátní dopisy a na další zboží, které bylo za cenu úsměvnou ve srovnání s tou dnešní.
Ale nečekejte, že nyní začnu hořekovat nad tím, jak tenkrát bylo líp. Nezačnu. Protože tenkrát ve skutečnosti líp nebylo. Jestli je mi tu z něčeho smutno, pak z toho, jak snadno a ochotně zapomněli na onu tehdejší realitu mí vrstevníci a starší lidé, tedy ti, kdo ony doby zažili. Ti, kdo nám dnes ukazují tehdejší ceny, aby zdiskreditovali vládu nebo režim, totiž tak ochotně zapomínají na to, jaké tenkrát byly příjmy lidí! A i to pamatuji. Zmíněné cenové relace platily v dobách, kdy jsem si vydělával měsíčně devět stovek čistého. Díky čemuž si můžete lehce spočítat, jak se asi tehdy žilo.
Se ‚sklerotiky‘ z řad mých vrstevníků nic nenadělám. Když si vybájili navzdory svým osobním zkušenostem socialistický ráj, který nebyl rájem, ať si ve svých fantaziích žijí. Chtěl bych toto sdělení adresovat mladým, kteří to nezažili, aby se nenechali zmanipulovat. A aby si představili, jak by se jim žilo, kdyby měli třeba jen malý kazeťák za víc než dva moje měsíční platy a do něj věčně zamotané kazety za padesát korun za kus.
O čemž se nám dnes leckdo snaží nalhat, že to byl zemský ráj to na pohled.
Dnešní mladá generace už nepamatuje to, co pamatuji já. A proto by možná stála s otevřenými ústy, kdyby věděla, jak jsme žili za onoho času, který už pětatřicátníci a mladší nezažili. A kdyby si to tito vyzkoušeli na vlastní kůži, bylo by jim v mnoha ohledech ouvej. A to třeba i z ekonomických poměrů, ve kterých by se tito lidé ocitli, kdyby mohli cestovat nějaký strojem času zpátky.
Pamatuji si doby, kdy bylo pivo desítka za dvě koruny padesát. Pamatuji cigarety nepoměrně levnější než ty dnešní, mezi nimiž byly rekordmany Startky za čtyři koruny. Ano, nepřekouknuli jste se, za pouhé čtyři koruny. A ne kus, ale krabička. Pamatuji doby, kdy nesrovnatelně kvalitnější konzervy začínaly na ceně nižší než pět korun a luncheon meat za jedenáct korun se dal obalovat a smažit jako uspokojivě vypadající řízky, kdy byl obyčejný rohlík za třicet a ten slaný za čtyřicet haléřů. Pamatuji se na polotučné mléko za dvě koruny, na šedesátihaléřové poštovní známky na vnitrostátní dopisy a na další zboží, které bylo za cenu úsměvnou ve srovnání s tou dnešní.
Ale nečekejte, že nyní začnu hořekovat nad tím, jak tenkrát bylo líp. Nezačnu. Protože tenkrát ve skutečnosti líp nebylo. Jestli je mi tu z něčeho smutno, pak z toho, jak snadno a ochotně zapomněli na onu tehdejší realitu mí vrstevníci a starší lidé, tedy ti, kdo ony doby zažili. Ti, kdo nám dnes ukazují tehdejší ceny, aby zdiskreditovali vládu nebo režim, totiž tak ochotně zapomínají na to, jaké tenkrát byly příjmy lidí! A i to pamatuji. Zmíněné cenové relace platily v dobách, kdy jsem si vydělával měsíčně devět stovek čistého. Díky čemuž si můžete lehce spočítat, jak se asi tehdy žilo.
Se ‚sklerotiky‘ z řad mých vrstevníků nic nenadělám. Když si vybájili navzdory svým osobním zkušenostem socialistický ráj, který nebyl rájem, ať si ve svých fantaziích žijí. Chtěl bych toto sdělení adresovat mladým, kteří to nezažili, aby se nenechali zmanipulovat. A aby si představili, jak by se jim žilo, kdyby měli třeba jen malý kazeťák za víc než dva moje měsíční platy a do něj věčně zamotané kazety za padesát korun za kus.
O čemž se nám dnes leckdo snaží nalhat, že to byl zemský ráj to na pohled.